středa 5. března 2014

Mhnunrrn


Za projektem s tajuplným názvem Mhnunrrn se skrývá Jaroslav Diviš, samorostlý Vsetínský výtvarník a hudebník. Mhnunrrn je očistná hluková lázeň, jednolitý proud hrubě otesaného hluku, ze kterého lze tu a tam vytušit jeho zdroje, většinu času však posluchač zůstane válcovaný hlukovým vodopádem, který nepoleví ani na chvíli. Hluk Jaroslava Diviše je hluk v bio kvalitě - opravdový domácí noise, pod kterým, kdesi v hloubce bublají i vzpomínky na metalové mládí.

Oficiální nosič Mhnunrrn si můžete zakoupit u vydavatelství Bleeding Ear, jde o kazetu, vydanou v počtu 30 kopií. Její cena je 70 kč.
Zde link na label Bleeding Ear.

Bandcamp projektu ZDE

Nedílnou součástí tvorby Jaroslava Diviše jsou jeho obrazy. Galerii můžete navštívit ZDE.






Krátký rozhovor s Jaroslavem Divišem:

Co je to Mhnunrrn? Tvá alba a skladby se také jmenují podivně (Arytnelanuko Cugsmanbemi, Orh Oxctsasavxixtibi), v jakém je to vlastně jazyce?
Mhnunrrn – pravěké zamručení souhlasu a spokojenosti. Všechny názvy a slova jsou ve vymyšleném jazyce. Nemá to zákonitost, pravopis, abecedu, písmo, nic. Jen slovní koláž, přehazování písmen. Arytnelanuko je zvuková entita pro větší zvukový experiment, který si „nemohu“ dovolit v Mhnunrrn. Mhnunrrn v sobě nese ještě ten kovový základ, se vším všudy – černý hluk. Arytnelanuko je laboratoř. JaroslavD jsou hudební koláže, které souvisejí s mojí výtvarnou činností, a kde musím vystupovat jako persóna pod vlastním jménem.
Dále je ještě několik názvů, více čí méně mrtvých nebo občasných příležitostí, převážně na poli mezinárodním.

O svých nahrávkách někdy mluvíš jako o “black noise (metalu)”. Zdá se mi, že většinou jde spíše o poměrně čistý noise. Jaká je tvoje spojitost s metalem, metalovou scénou?
Mám jednu výhodu, kdy jsem naprosto přirozeně přešel od metalové hudby (kytara, krabičky, mikrofóny) k nízké úrovni zvuku a tím i hluku (kytara, krabičky, mikrofóny, přímé nahrávání). A jako nedoučený elektrikář si hodně věcí obsloužím sám. Metal pro mě byl a je a bude vždy základ, už jen proto, že jsem se díky metalové subkultuře (především black metal) naučil základy nebo etos, jak by se měl chovat jedinec nebo skupina ve vzájemném prostředí podpory, nezištnosti, soběstačnosti atd. Později jsem však pochopil, že to, co se vydává za podzemí nebo okrajovost, je úplně to stejné jako většinová a průměrně přijímaná veličina, jen s tím rozdílem, že je zde obrovské množství ukřivděných a podle sebe se označujících nepřátelů žánru, kteří velmi rychle zradí svoje kořeny, etos, jen když se jim nabídne možnost vydat svoji nahrávku u větší společnosti nebo jako spořádaná družina nastoupí do nahrávacího studia a tam zhmotní své temné a záhrobní vize (nebo naopak nějaké to zralé poselství světu). To celé potom nabízí v dárkovém balení za výhodnou cenu. Já se vždy držel svého „udělej si sám“ (D.I.Y.), a v tomto je hlukový subžánr ideální. Nahrávky rozdávám, měním za jiné, autorské kopie nechávám vydavateli, aby jejich prodejem získal zpět prostředky, které do vydání vložil. A jedna důležitá věc: tak jak se postupně vyvíjí moje výtvarná činnost, tak k ní hledám i odpovídající zvukovou stránku. A podle mého názoru není nic lepšího než spojení informelu a hluku, aktivní grafiky a zvukových koláží atd. Jen se neomezovat a tvořit, nic víc.

Jak tvé nahrávky vznikají? Na čem a jak je nahráváš?
Nahrávám v pokoji, kytara, klávesy, mám pár hlukových krabiček, ať už koupených nebo vyrobených od Luca (Zarach 'Baal' Tharagh). Natáhnu šňůry, zapojím reproduktor jako mikrofon a nahrávám. Improvizace. Když mám nahráno několik stop, tak je jen spojím v PC programu, bez nějakých úprav uložím, hotovo. Potom sám poslouchám, co vlastně vzniklo, s napětím, s překvapením. Omezen jsem vybavením, protože všechny peněžní  prostředky sežere výtvarno, takže krabičky, nástroje a všechno to doplňuju jen vzácně, ale o to víc se vždy nový prvek snažím plně zapojit do tvoření. Občas si vyrobím nějaký ten „nástroj“ sám, ale to je jen dočasná věc, která stejně po pár nahrávání vezme za své.

Je Mhnunrrn výhradně “studiový” projekt, nebo někdy vystupuješ naživo? Je to vůbec technicky možné? Láká tě vůbec představa živého hraní, nebo jsou nahrávky Mhnurrn spíš pravým domácím produktem, tvou “relaxační” aktivitou?
Vystupuju naživo, když nahrávám, jen u toho nikdo není. Hanlivě se tomu říká „pokojové nahrávání“, ale když je to pravda, tak proč ne, že. Relaxace to moc není, spíš totální nasazení a pokud tvořím delší skladby nebo koláže, tak i časově náročné, kdy jednu skladbu tvoří cca 4 – 6 stop, ale o to víc jsem zvědavý na výsledek. Můžu tomu říkat „nahrávání naslepo“, až potom, kdy překryju všechny ty vrstvy přes sebe, vidím / slyším přes tu hlukovou stěnu a kouli střed, do kterého se při poslechu snažím proniknout.




Jsou součástí vesmíru Mhnunrrn i tvé obrazy, případně tvá záliba v paleoumění, či paleofuturismu?
Ano, je to nedělitelný celek, slyšet obrazy, malovat zvuky, skládat koláže, stříhat zvuky, jedno s druhým. A pravěk, to je ten střed. Ale pozor, to neznamená, že volám po návratu do jeskyň, k výrobě palic a požírání morků z kostí zdechlin. Naopak, žiju moderní pravěk, což je právě ten paleofuturismus. Tyto motivy užívám i ve výtvarné tvorbě, ale čas nebo děj, ten se odehrává na neznámém místě, prozatím nazvaném planeta Primitiva. A samozřejmě a na prvním místě, je to všechno hra, realizace, nekonečno možností a hledání. Jen při tom všem vykopávání a nálezů pomalu zahrabávám sebe. Ale když už kopat, tak hluboko, třeba i do středu Země, a potom vyletět druhou stranou ven, do vesmíru v dřevěném hvězdoletu. Uááááááááá.

 

Džumelec - Brutovce


Zkraje tohoto roku vydal Erik Sikora skrývající se pod uměleckým jménem Džumelec další album album s názvem Brutovce. Posun už od tak vynikajícího alba Odkalisko staré psisko je značný.
Album nemůžu doporučovat víc. Níže přikládám vlastní recenzi, psanou pro časopis HIS Voice a dostupnou online na adrese: http://www.hisvoice.cz/index.php?id_clanku=1752




Téměř tajné album Odkalisko staré psisko výtvarníka Erika Sikory, respektive jeho hudebního alter ega Džumelce bylo pro mě jednou z nejzajímavějších česko-slovenských nahrávek roku 2012. Po albu se zavřely vody internetu, i pro mnoho milovníků experimentální hudby bylo pravděpodobně těžko stravitelné. Je to paradox, protože sám autor tvrdí, že Džumelec je projekt převážně písničkový a jako své vzory uvádí i Kanye Westa či Jamese Blakea.
Nyní je Džumelec zpátky s novým albem, dle vlastních slov “pořádně popovým”. Pokud pop značí větší srozumitelnost a jisté zjednodušení, lze mu dát za pravdu. Nová deska už nevyděsí posluchače hned v první skladbě kakofonií zpěvů jak z porouchaného magnetofonu, ale začíná pomalu, rozvážnými zvuky a koupelnovým recitativem. Už během první skladby si však posluchač nemůže nevšimnout, že toto písničkářství je stejně tak křehké jako vykloubené.
Album Brutovce čítá sedm skladeb s tématem “krajinářského rapu”. Spíš než rap jde o recitativ, sprechgesang a zklidněný zpěv, který ovšem tu a tam vyústí v refrén nebo slogan s vyloženě hitovým potenciálem. Instrumentace je pak úsporná, hlavním nástrojem je zde baskytara, občas se ozvou stručné klávesy, nebo opatrné bicí, osou nahrávky je ale Džumelcův hlas, ozdobený dozvukem koupelny, kde Sikora většinu alba nahrál. Koupelnový reverb přináší zvláštní důvěrný zvuk, zdobený trochou šumu. Také rezonanční frekvence koupelny se při několikém nahrání stejného prostoru zesiluje. Takový zvuk nahrávky jste ještě neslyšeli!
Samostatnou kapitolou jsou pak texty. Připomenou prosté a neokázalé texty skupiny Longital, zvlášť z období, kdy se ještě jmenovali Dlhé diely. Vyznání, ve kterém Sikora potichu prozpěvuje: “Pochopil som, že prírody sa možno dotknúť iba ak trucom. Nemyslím trusom, ale trucom. Nemyslím srdcom, ale trucom,” střídá snad jediná opravdu rapová skladba Fabka, líčící příhodu s vloupáním do vlastní chaty. Pokud máte čas poslechnout si jen jednu Džumelcovu skladbu, silně doporučuji právě tuhle. Nepředstírám, že Brutovce je album pro každého. Ale pokud vám nevadí si na chvíli odpočinout od dobře nahraných a dobře vyprodukovaných nahrávek a zaposlouchat se do kvalitní, delikátně šumivé domácí tvorby, zkuste Džumelce. Poslouchat i stahovat můžete zde.