čtvrtek 14. ledna 2016

Chalupa Horní Maršov: Silvestr 1987


Další z juvenilních pokladů zaznamenaných na magnetofonový pásek je vystoupení bezejmenné skupiny, dnes vystupující pod prostým označením lokality, kde vznikla nahrávka, tj. Chalupa Horní Maršov. Nahrávku, jejíž název
Silvestr 1987 je současně i vročením, ve svém archivu objevil a zrestauroval Ondřej Ježek.

  

 
Prozraď něco o vzniku nahrávky. Pamatuješ si kdo se jí účastnil? Jaký byl tak průměrný věk hudebníků? 
No, děti co jsme tam byli zrovna na horách u kamarádu na chalupě v Horním Maršově, kromě mě ještě moje mladší sestra Míša, a pak děti Brandejsovy a nejspíš Tylovy, Vlnasovy a Lomských, bylo nás asi 10, od 6 do 14 let. Útulná roubenka byla vzorem tehdejšího chalupářství, suchej záchod, vlastní studna, jedna společná místnost s obytnou pecí a dvě malý ložnice. A zcela nepravdepodobně se v budově vyskytovala sauna, dřevníkem šlo proběhnout ven a skočit nahej do sněhu.

Sešlo se hudební těleso z nahrávky ještě někdy? Nebo to snad byl zárodek nějaké pozdější “opravdové” hudební skupiny? 

Jako hudební těleso to byla úplně jednorázová záležitost. Jako kamarádi se občas někde vidíme.

Musíme to taky pořádně rozebrat technicky.  Jaké nástroje byly použity a na jaké zařízení se nahrávalo? Jak hodnotíš dnes její zvukovou kvalitu? A taky prozraď jak moc si nahrávku upravoval... 

Nástroje jsou přiměřené tehdejšim možnostem, základ je akustická kytara, sovětský dětský syntezátor PILLE koupený v reprezentační prodejně Čajka, housle a zbytek jsou předměty denní potřeby sloužící jako perkuse. Byly to polínka, kamna, pohrabáč, pokličky, naběračky a vařečky a kartáč.
Nahrávalo se na nějakej stereo kazeťák, ale typ nevim. Nahrávku jsem upravoval minimálně, jen občas jsem dorovnal upadlé hlasitosti v levém kanálu, první track je restaurován jen z mono stopy, pravá byla nenávratně poškozená

Co je to bludný křen? 

Všechno to vznikalo dost impulsivně, každej si delal co chtěl, i když nejak jsem se to asi jako nejstarší z dětí snažil korigovat, asi jsem měl i nějakou představu, důležitý bylo zapojit všechny. Někde jsem hrál na kytaru a jinde na PILLE, asi na střídačku se ségrou, housle měl tuším Honza Brandejs, zpívali a bubnovali všichni, na kytaru hrálo víc dětí. Vždycky proběhl nejdřív něco jako jam, brainstorming, řekli jsme si co se asi ve skladbě bude dít a pak jsme jí rovnou nahráli. Bludný křen, tam už nám nápady asi trochu docházely, tak jsme v podstatě jen vyčerpaně bloudili, do toho tam přišel jeden z otců a sprdnul nás že sme rozebrali kamna na perkuse a vysypali popel. Křen tam určitě rostl někde vedle smetiště.

Během rozhovoru jsme narazili na rozdíl mezi výrazy chalupa a chata, z nichž ten druhý jsem nesprávně použil k označení nemovitosti, ve které se nahrávání odehrálo. Na mou obranu budiž řečeno, že jsem vyrůstal na vesnici, a rozdíl mezi oběma výrazy jsem - jakožto domorodec, který nikdy nebyl ani v chalupě ani v chatě - nevnímal.  
Chataři sou ty mastňáci, který nic nemusej opravovat, protože to je nový, seděj o plynovýho grilu a maj puštěný radio, zatímco ty hasíš vápno na bělení maštale.
A s touhle chalupou to dokonce Brandejsovi dotáhli na titulku časopisu Chatař&Chalupář. Takhle z odstupu mi přijde chatařství něco jako modelářství, zatímco chalupářství spíš restaurátorství. Kutilství versus uchovávání tradičních technologickejch postupů.

Tak jo, za označení "chata" se omlouvám, ale jak vidíš, obě skupiny mají dokonce společný časopis, tak kdo se v tom pak má vyznat.
Možná to byla čirá zavist, teď časem ty chatky samozřejmě taky vyžadujou údržbu, ale tak nejak jednorázovou, zatimco chalupářství, to je nepřetržitej proces, mi tehdy přišlo.
 Ale hlavní rozlišení je asi v tom stáří objektu, chaty byly až na vyjímky poválečná záležitost, chalupy jsou z devatenáctýho století, nebo i starší, ale možná to je nekde přesnějc definovaný.
Chata je primárně rekreační objekt, zatímco chalupa je od začátku celoročně obejvanej objekt, kterej až následkem vylidňování vesnic ve prospěch měst začíná s novejma majitelema plnit rekreační účel. Hehe, kam jsme se to dostali?

My měli na vsi sousedy, který byli podle všech příznaků chataři, ale říkalo se jim chalupáři, neměli pro mě v tom dětství ani žádný jiný jméno. 
A to ještě pomíjíme nejlepší fenomén, kterým jsou chatky, tj. zahradní domky postavený na půdorysu, kterej nevyžadoval složitý stavební povolení.

Tam už bych se chytil. Mít na zahradě chatku nebo "chatičku", to bylo terno. My jednu měli, ale říkalo se jí, bůhvíproč, "altánek". Začínám mít dojem, že už jsme řekli skoro všecko co se dalo. Máš k tomu ještě něco?
Asi ne... Ale třeba na jižní moravě, tam je ještě jedna specifická odnož něčeho mezi chatařstvím a modelářstvím a chalupářstvím a to jsou vinný sklípky.
 
Tak s tím nemám zkušenost žádnou. 
Já osobní taky ne, chalupu i chatu máme, ale sklípek jen na brambory, ale vinný sklípky to je fascinujici disciplína, to jen tiše obdivuju.
Tam se to vlastně snoubí dohromady, podzemí je chalupářství a nadzemí často spíš chatařství.

Tak to je rozhovor jak víno! Díky!

Celou nahrávku Silvestr 1987 se skladbami jako O Karkulce, nebo Bludný křen stahujte zde:
http://ulozto.cz/xHUj6oAC/chata-horni-marsov-silvestr-1987-zip






Žádné komentáře:

Okomentovat